Učení se cizích jazyků je jako skládání mozaiky

Aktualizováno: 28. 4. 2021

Učení se jazyka je jako skládání mozaiky, kamínek po kamínku se stává obraz ucelenějším. Až se jednoho dne stane téměř kompletním. Proč téměř? Protože nikdo nikdy nemůže znát jazyk kompletně celý, jazyk se vyvíjí, mění... nelze znát vše, lze však znát velmi hodně, či tak nějak dostatečně. Záleží na Vás s čím se spokojíte a z jakých důvodů a pro jaké účely se jazyk učíte.


Učení se jazyka je dovednost jako každá jiná, a tady si dovolím svými slovy vysvětlit přirovnání, které použil uznávaný polyglot Richard Simcott na mezinárodním setkání polyglotů Polyglot Gathering Online 2020:

Učení se jazyka je jako plavání. Nejprve jste na pevnině, ta představuje všechno to, co o jazyku znáte. Je tady s vámi ale i moře, které představuje jazyk jako takový. Postupně se na pevnině připravujete, učíte se správně hýbat rukama, nohama, až se pak cítíte jistí a vydáváte se do vody. Pomalu Vás voda začne pohlcovat, až už nemáte žádné dno pod nohama a pak už je to jednoduché – "plav nebo se utop."

Při učení se nového jazyka začínáme tuto novou dovednost nejprve trénovat v bezpečí, doma, kde nás nikdo nevidí. Až získáme základní přehled, začneme si být více jistí, a také víme, že bez toho abychom jazyk začali sami aktivně používat, to nepůjde. Začneme tedy mluvit, a musíme mluvit a mluvit a mluvit. Zkrátka jazyk musíme začít používat aktivně. A čím více jazyk takto aktivně používáme, tím dále se ve vodě dostaneme, tím lépe plaveme a méně se bojíme, že se utopíme. Během našeho plavání zaručeně přijdou velké vlny, které nás budou chtít stáhnout zpátky na začátek, zpátky ke břehu. Možná, že nás tam přeci jen odnesou, že si budeme chtít chvíli odpočinout. A poté se do plavání vrhnout znovu, s ještě větším přesvědčením, že tentokrát už nás vlny nepřemohou. A tak plaveme znovu. A po nějaké době se zase ocitáme na pevnině, abychom se znovu rozhodli plavat.

Což mi přivádí k dalšímu krásnému a pravdivému přirovnání, velmi uznávané slovenské polyglotky Lýdie Machové, která přirovnává proces učení se jazyka ke snaze Robinsona Crusoe odplavat z ostrova. Popíšu nyní její přirovnání vlastními slovy:


Čím více toho známe, tím dále se jako Robinsoni dostáváme, neustále však musíme odolávat vlnám, které se nás snaží stáhnout zpátky na ostrov. A jelikož jsme jako Robinson rozhodnutí, že to dokážeme, nepochybujeme a snažíme se pádlovat víc a víc. Až jednoho dne se konečně dostaneme za tu poslední pomyslnou vlnu, vlnu plynulosti. Jakmile překonáme poslední vlnu, dostaneme naši úroveň v jazyku k vytouženému cíli - plynulosti. Před námi už je jen širé, klidné moře. Žádné vlny, které by nás stáhly zpět k ostrovu.


Jakmile se jednou jazyk naučíte pořádně až na plynulou úroveň, je velice jednoduché si tu úroveň beze velké snahy udržet. Neznamená to ale, že za tou poslední vlnou už není nic víc, čemu bychom se mohli učit. Vždycky tady bude něco, a pravděpodobně toho nebude málo, co ještě neznáte nebo ještě neumíte na 100% používat. A to je v pořádku. Nikdo nikdy nemůže ovládat jazyk na 100%, ani cizí ani ten rodný. Jazyk se neustále mění, vyvíjí, zapomíná, přetváří... Slova, která se používala před šedesáti lety, dnes uslyšíte zřídka a naopak.

A když už byla řeč o těch přirovnáních, také mám jedno. Pro mne je proces učení jako skládání mozaiky.



Jazyk je jedna obrovská mozaika, složená ze spousty malých částí (zvuků, písmenek, slov, vět, pravidel, výjimek, idiomů, slangových výrazů,…) a na nás je, abychom tuto mozaiku složili dohromady. Není to těžké. Každý z Vás už jednu takovou složil, pokud jste se naučili mluvit Vaším rodným jazykem, dokážete složit takových mozaiek kolik jen budete chtít. Tak co, chcete?

Každý se může naučit tolik jazyků, kolik jen bude chtít. Talent, netalent – výdrž a trpělivost jsou však nezbytné k dosažení úspěchů, a to nejen co se učení jazyků týče, na to nezapomínejme. :)

44 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše